Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdo vlastně potřebuje vysokopodlažní autobusy?

31. 12. 2011 9:31:21
Proč se kampaň za bezbariérové prostředí vždy ilustruje problémy vozíčkáře někam se dostat? Už první vyjetí s kočárkem vás rychle poučí, že je to i váš problém.

Druhé dítě. Samozřejmě, rozdíl je v dopravě. Nedá se svítit, tam je to razantní krok zpět – už jsme zase nízkopodlažní. Před pár měsící jsme zaparkovali golfky v komoře a užívali si několik měsíců svobody omezené jen doťapem malých nožek. A teď? Vyjet znova s hlubokým kočárem je jako přesedlat z motorky na kamión s návěsem. Mám pocit, že bych vpředu měla mít cedulku s nápisem Long Vehicle.

Tak proč se proboha kampaň za bezbariérové prostředí vždy ilustruje problémy vozíčkáře někam se dostat? Vždyť přece všichni pevně věříme, že nás se to netýká a nám se to nikdy! nestane. Naproti tomu stále velká většina z nás doufá, že miminko mít budou a těší se na to.

Novopečení tatínkové si pak rvou vlasy nad zprávami šokované maminky, že linka číslo XY má pouze 3 zaručené nízkopodlažní spoje za celý den a že budeme potřebovat druhé auto nebo snad tatínek začne jezdit do práce autobusem, vlakem nebo na kole??

Chci říct, že je to něco, co využijeme téměř všichni. A to se prosím ještě pár let opravdu nehodlám rozepisovat na téma, že v důchodu je to prima. Hm, takže vlastně toužíme po nízkopodlažním spojení třikrát v životě – na začátku, uprostřed a ke konci.

No a když jsme mezi tím vyjímečně pár let zdraví a výkonní, tak přece jezdíme na kole nebo autem, pro zdraví a zábavu nebo rychlost a pohodlí. Tak kdo vlastně potřebuje vysokopodlažní autobusy??

Autor: Tereza Klozová | sobota 31.12.2011 9:31 | karma článku: 13.80 | přečteno: 1068x

Další články blogera

Tereza Klozová

Chci zpátky do svojí bubliny!

Pan Tabery si v jednom komentáři klade otázku: „Velmi často se mluví o tom, že sociální bubliny jsou nebezpečné. Je to pravda, ostatně jsme o tom sami mnohokrát psali. Mohou ale být i v něčem přínosné?“

13.12.2016 v 11:58 | Karma článku: 22.30 | Přečteno: 1792 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Martin Faltýn

Čím je mi 21. srpen 1968

Mohla by to být typická školní úloha v tzv. Univerzitě třetího věku, kdyby to nebyla realita. Přesto, a možná právě proto, si člověk musel zažít v životě spoustu paradoxů, které život dal i vzal.

21.8.2017 v 12:07 | Karma článku: 8.50 | Přečteno: 278 |

Josef Prouza

Vize Česko 2040, tentokrát odporně politicky nekorektní

V poslední době se politici předhánějí v předkládání vizí budoucího vývoje ČR. Tak jsem i já roztrhal mlhy, vznášející se nad našimi světlými zítřky, a nahlédl do české kotliny roku 2040.

21.8.2017 v 12:02 | Karma článku: 26.43 | Přečteno: 591 | Diskuse

Jiří Turner

Šedesátej vosmej, vole!

„To se nám na den osvobození, udělalo pěkně, co?“ „Co?“ „Je přece 21. srpen, ne?“ „Co?“ „Rusové, tanky, okupace...“ Útržek rozhovoru mezi starším mužem a mladým prodavačem mě přesvědčil o tom, že 21. srpen 1968 je už asi středověk.

21.8.2017 v 11:40 | Karma článku: 14.33 | Přečteno: 396 | Diskuse

Karel Trčálek

Moje bezprostřední osobní vzpomínka na 21. srpen 1968

Ano, je dobře, že si srpen 1968 pořád dokola připomínáme. Proto se i já pŕidávám svou osobní vzpomínku na tu dramatickou noc a následné časné ráno

21.8.2017 v 11:04 | Karma článku: 11.53 | Přečteno: 413 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Konopí a rozhovor s policajtem.

Je to již víc jak šest let, co jsme naši dceru Martinu poprvé odvezli na dvouměsíční léčebný pobyt do Domova svatého Josefa v Žirči, jediného to ústavu starajícího se o pacienty postižené roztroušenou sklerózou v Česku.

21.8.2017 v 10:12 | Karma článku: 24.18 | Přečteno: 638 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1230
Vyrostla jsem na v Praze na sídlišti a v osobě manžela a jeho rodiny jsem se srazila s venkovem. Na mateřské jsem přestala číst cizí myšlenky a tak se mi začly v hlavě rodit vlastní. Nejsou moc závažné, ale snad Vás pobaví..

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.