Na webu je plno deníků prvorodiček – jsou plné krásných emocí a užitečných informací. Objevila jsem díru na trhu. Rozhodla jsem se založit Deník Druhorodičky – plytký, informačně bezcenný a pobuřující.
Co Vás zde čeká: Vzkaz od sousedů – pokud nedodržíte dávkování umělého mléka zcela přesně, tak jak je v návodě, dítě nezemře. Nijak se to neprojeví. Mléko bude buď trochu řidší nebo trochu hustější a váš kojenec bude dál v pohodě prospívat. Mnohokrát ověřeno!
Druhorodička, latinsky secundipara, nezní na první poslech zdaleka tak romanticky a vznešeně jako primipara. Na druhou stranu je to slovo veselé a zvukomalebné – asi jakože si užijete mnohem víc legrace, než nějaká vyděšená prim(i)dona. Taky že jo. Všechny ostatně víme, že to tak platí i u spousty dalších záležitostí, že...
Bedlivě jsem pozorovala holky ze sousedstvi, kterým se narodilo druhé, abych věděla, co mě čeká. Takže bez obav, znám dobře diagnózu i přesný průběh. Teď je prvni fáze – mnoho energie a optimismu. Druhá fáze, obvykle zhruba mezi 3-6 měsícem cca – to jsou kruhy pod očima a mrmláni že vše je ok, vše je ok... No a pak nakonec snad pomalý navrat k normálu a lidské podobě. Tedy za předpokladu, že starši je třileťák. Když je to dvouleťák, tam je mnou pozorovaný vzorek menší, ale vypadá to na odvoz do blázince.
A tak se každý den pečlivě pozoruji v zrcadle, vyplazuju na sebe jazyk a hledám kruhy pod očima, abych postřehla první příznaky... No, Vy to poznáte zcela jednoduše, bude to až se odmlčím.
Do té doby v tomto blogu hodlám bořit zažité, protivné, nepravdivé a zapšklé fámy a pověry. Takže znova – u druhého miminka prý není čas fotit. Haha! Víte v čem je rozdíl? Zatímco u prvního mimnka po 14 dnech opatrným šmajdavým krokem sotva obejdete barák a vyčerpaná padnete na gauč, druhé miminko klidně po 14ti dnech popadnete a vyrazíte si přes město za kamarádkou do jejího fotoateliéru a cestou se ještě stavíte v sámošce pro indegrience na nový druh dortu, který chcete vyzkoušet.
Ale nebudu zapírat – mám tři skvělé babičky. Zdá se Vám, že už mi hráblo a neumím ani do dvou počítat? Ne, zatím ještě ne, třetí je totiž technicky vzato prababička. Důležité je, že je neděle a děti se mi někam rozutekly. Menší drandí s (pra)babičkou v kočárku kolem bloku a starší odjel z dědou na chalupu za traktory a bramborami. Ještě z toho nemá rozum a tak ho to baví.
A já můžu psát..
(září 2011)
