Ve škole jsme se učili že orální tradice je něco, co v předpísemné době umožnilo uchování literárních skvostů v perfektní podobě a tyto se nám proto vzorně dochovaly, zatímco dnes si nepamatujeme ani lístek na nákup.
Bohužel se ale dnešní zbytková podoba ústní tradice opravdu hodně liší od té idealizované školní.
Podle mých zkušeností to buďto funguje asi jako Tichá pošta – to když Vám spokojený důchodce hrdě předvede lékovku s komentářem „tohle mi doporučila tetička/sousedka/pošťačka, že to skvělě funguje na revma“ a vy si zcela fascinování prohlédnete doporučované Kapky proti kašli. No občas je to evidentně mnohem větší vzrůšo než ta Tichá pošta...
Pro mě to ovšem mnohem horší bývá, když se účinněji a rychleji než za použití informačních sítí nejnovější generace ústně roznáší zcela nadbytečná informace o tom, co od včera podle zpravodajství TV Nova zrovna Teď Ohrožuje Vaše dítě (ať už je to špatná strava, špatné čištění zubů, špatné školy, špatné bacily, špatná výchova anebo špatné počasí..).
Poprvé se to doslechnu druhý den od svojí Matky a podruhé o víkendu od Tchýně. Někteří šťastlivci mají dokonce i aktivní Tetičky, Babičky nebo i Sousedky. Co Vás nezabije, to Vás posílí! No a naposledy, když přijdu před dům a sousedky a kamarádky se vesele s pomrkáváním zeptají – „zdalipak Už Vím...?“ no a tak soutěžíme, čí rodina byla tentokrát rychlejší a kdo se To doslechl vícekrát. Není úniku!
Obvykle mívám každý večer mezí mezi sedmou a osmou krizi, padne na mě únava, hroutím se na gauč, jeden prcek je protivný a druhý prcek brečí. Tak mě právě napadá, čím by to asi mohlo být – Zlo se právě šíří étérem...
